mi složitou paměť, emoce, schopnost učení a další znaky vyspělé inteligence a sebeuvědomění. To pravé rodeo se ovšem rozjelo ve chvíli, kdy pár odvážných vědkyň a vědců začalo tvrdit, že bychom si totéž měli připustit i v případě rostlin či hub.
Klopotné prosazování této myšlenky dobře popisuje třeba tento starší longread Michaela Pollana v New Yorkeru. Když bioložka Monica Gagliano prostřednictvím experimentů s rostlinami citlivými na dotyk prokázala, že i „hloupé kytky“ mají schopnosti učení, dlouhodobé paměti a širokého smyslového vnímání, konzervativnější kolegové se jí vysmáli s tím, že rostliny nemají mozek ani nervový systém, a těžko tak mohou mít nějakou inteligenci či vědomí, a jde tedy jen o jakési automatické reflexy a mechanismy.
Její závěry ovšem začala potvrzovat řada dalších výzkumů, které ukázaly, že rostliny zkrátka inteligenci mají a pokud ji nedokážeme vtěsnat do naší dosavadní definice, nejspíš jsme o ní přemýšleli špatně.Pod čarou: Houby nám ukazují cestu k lepšímu životu. V jídle, designu i politice11. 9. 2021 14:30
Pravděpodobně nejslavnějším představitelem nového myšlenkového proudu se stala kanadská ekoložka Suzanne Simard. Ta na konci 90. let v převratné studii popsala, jak jsou jednotlivé stromy v lese propojeny vlákny nejrůznějších hub, jejichž prostřednictvím si navzájem posílají živiny a informace.
Staré stromy posílají uhlík mladým semenáčkům, zdravé stromy podporují ty nemocné, navzájem se varují před škůdci a složitá symbióza funguje i mezi různými druhy stromů. Její výzkum inspiroval sci-fi blockbuster Avatar i oceňovaný román Richarda Powerse Stromy znamenají svět, navázal na něj i v Česku populární lesník Peter Wohlleben a sama jej pak shrnula v loni vydané autobiografii Hledání mateřského stromu.
Objev takzvaného „Wood Wide Web“ zcela rozvrátil dosavadní představy o tom, že život v lesích i jiných ekosysté